Aktuální pohled na diabetes 2. typu

Prevalence diabetu mellitu (DM; úplavice cukrová, cukrovka) se celosvětově každým rokem zvyšuje. Podle nejaktuálnějších údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) se v České republice (ČR) s diagnózou DM v roce 2013 léčilo téměř 862 tisíc pacientů (8,2% osob z celé populace ČR). Z toho bylo 59 tisíc diabetiků 1. typu a 790 tisíc diabetiků 2. typu. Zbytek připadá na tzv. sekundární diabetes, který se rozvíjí jako následek jiných onemocnění (např. slinivky břišní). Daná čísla se týkají pouze pacientů již diagnostikovaných, reálné hodnoty tak budou ještě o něco vyšší, tedy více než milion pacientů s DM jenom v ČR. Více informací zde.

Diabetes mellitus 2. typu ve středu zájmu

Hlavní příčinou trvalého nárůstu prevalence především tzv. na inzulínu nezávislého DM 2 typu je nezdravý životní styl. I když výskyt DM 2. typu je významně ovlivněn i genetickými vlivy a potomek dvou diabetiků 2 typu má v podstatě 100% pravděpodobnost, že se u něj dané onemocnění také objeví, vhodným životním stylem je možné jeho rozvoj odsunout do vyššího věku a zmenšit tak jeho negativní dopady na organismus. Ty jsou tím větší, čím delší je působení hyperglykémie (zvýšená hladina cukru v krvi).

I když už toho o DM 2. typu bylo napsáno tolik, jsou známy jeho hlavní vyvolávající příčiny i možnosti prevence, veřejnost se zdá být stále nedostatečně informována či snad spíše motivována k boji s jeho "epidemií".

Příčiny diabetu 2. typu

DM 2.typu vzniká na podkladě tzv. relativního nedostatku inzulínu, který je produkován specifickou populací buněk slinivky břišní. Inzulín je hormon důležitý pro látkovou přeměnu všech základních živin - cukrů, tuků i bílkovin. jeho hlavní funkcí je udržování přiměřené hladiny cukru v krvi (glykémie). při nepravidelném stravování, opakovaném přejídání se a konzumaci nadměrného množství tuků a cukrů dochází ke zvýšené potřebě inzulínu v organismu. Slinivka ho tak produkuj více než za fyziologických podmínek a dochází k jejímu postupnému vyčerpávání. Tkáně (např. svaly, játra), v nichž inzulín působí, ztrácejí při jeho dlouhodobě zvýšené nabídce vůči němu citlivost a rozvíjí se tzv. inzulínová rezistence. Výsledkem daných procesů je zvýšená hladina glykémie se všemi jejími neblahými následky.

Jak diabetu 2. typu předcházet

Cukrovka tedy nevzniká pouze při nadměrné konzumaci sladkého, jak si hodně lidí myslí, ale jako důsledek celkově nezdravé životosprávy. V rámci její prevence a následné léčby je tedy nezbytné udržovat si normální tělesnou hmotnost, dostatečně se hýbat, nekouřit, vyhýbat se nadměrnému stresu a stravovat se podle zásad racionální diety. Zásadní je omezení konzumace živočišných tuků (např. sádlo), sekundárně zpracovaného masa (např. salámy, párky), ale také rostlinných tuků s vysokým obsahem nevhodných druhů nasycených mastných kyselin (např. rafinovaný palmový nebo kokosový tuk v cukrovinkách, zákuscích nebo mražených dezertech). Vhodná je dieta bohatá na vlákninu nebo antioxidanty, které lze v dostatečné míře získat ze zeleniny a ovoce (5 porcí denně, 1 porce odpovídá přibližně hrsti potraviny), luštěnin (4 porce týdně), celozrnných mlýnských (např. ovesné vločky) a pekárenských výrobků (např. chléb), ořechů, rostlinných olejů (např. řepkový, lněný, konopný) a ryb (alespoň 2 porce týdně).

Komplikace diabetu

Komplikace cukrovky (1. a 2. typu) se dělí na akutní (časné) a chronické (pozdní). Mezi časné patří např. hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi), ke které může dojít při nevhodně nastavené léčbě, jejím nedodržování nebo např. konzumuje-li diabetik alkohol či je-li vystaven nadměrné fyzické zátěži. Pozdní komplikace vznikají jako následek dlouhodobé hyperglykémie. Glukóza má totiž schopnost vázat se v organismu na některé struktury, čímž narušuje jejich funkci. Dochází tak k poškozování především cév a nervů, což se projevuje např. jako poruchy čití a nepříjemné pocity až bolest v oblasti dolních končetin, problémy se srdeční frekvencí, zažíváním, sexuální dysfunkcí, zhoršováním zraku nebo činností ledvin. Diabetes je také jedním z významných rizikových faktorů aterosklerózy (tzv. kornatění tepen), mezi jejíž nejzávažnější důsledky patří cévní mozkové příhody (mrtvice) srdeční infarkty. Kombinací více negativních faktorů se u diabetiků rozvíjí tzv. diabetická noha (postižení dolních končetin diabetiků, většinou pod kotníkem, špatně se hojícími ranami), jejíž nejtěžší stadia jsou častou příčinou amputací.

Léčba diabetu 2. typu

Diabetes 2. typu v současnosti není možné zcela vyléčit, terapie pacientů je tak vždy celoživotní. Je-li však vhodně nastavená, a především je-li pacient disciplinovaný a dodržuje také tzv. nefarmakologická opatření (např. dieta, pravidelná fyzická aktivita), je možné onemocnění dlouhodobě kontrolovat a minimalizovat tak jeho negativní dopady na organismus.

Na rozdíl od dřívějších postupů, kdy byli "začínající" diabetici léčeni pouze dietou, se v současnosti volí přístup, kdy je pacient ihned po stanovení diagnózy léčen antidiabetiky (samozřejmě vždy v kombinaci s úpravou životosprávy, významný pozitivní účinek má i redukce hmotnosti o pouhých 5-10%). Ukazuje se totiž, že intenzivní ovlivnění choroby již v jejích začátcích má pro pacienty obrovský přínos v jejím dalším průběhu.

To, že cukrovka 2. typu postihuje stále větší část populace a již dostupná léčiva nejsou vhodná pro každého pacienta, představuje významný stimul pro farmaceutický výzkum, kterému se naštěstí stále daří nacházet další látky s antidiabetickým potenciálem. Aktuálně se jedná např. o nové látky ze skupin léčiv zvyšujících vylučování glukózy močí (glifloziny; např. kanagliflozin, empagliflozin) nebo tzv. inkretinových léčiv (inkretiny = hormony produkované ve zdravém organismu např. sliznicí střeva, které mají schopnost např. zvyšovat produkci inzulínu nebo potlačovat pocit hladu a jejichž účinek je u diabetiků 2. typu snížen; např. lixisenatid, albiglutid). Významné inovace se objevují i v oblasti inzulínových přípravků. Nedávno byly např. připraveny inzulíny s vyšší koncentrací umožňující snížit četnost jejich aplikace během dne nebo snižující riziko hypoglykémie, která je hlavním limitujícím faktorem při jejich používání.

Každý vstup nového antidiabetika na trh vždy rozpoutá vlnu zájmu v řadách diabetiků. Nicméně žádný lék není a zřejmě nikdy nebude vhodný pro každého. Proto je třeba se stran léčby diabetu vždy spoléhat na doporučení lékaře nebo lékárníka. A především se snažit také sám pozitivně ovlivnit své zdraví úpravou životního stylu, protože právě ten je v léčbě cukrovky 2. typu zcela zásadní.