Kožní poranění, jejich hojení a ošetřování

Kožní poranění, jejich hojení a ošetřování

       Kůže je největším orgánem lidského těla. Její základní fyziologickou funkcí je ochrana před působením vnějších fyzikálních, chemických a biologických vlivů. Kůže je tvořena třemi základními vrstvami - nejsvrchnější pokožkou, pod ní uloženou střední vrstvou (škára) a nejhlubší vrstvou podkožního vaziva. Více informací zde.

       Kožní rána je definována jako narušení normální struktury a funkce kůže. Příčiny vzniku ran mohou být vnější (např. různá traumata - oděr, říznutí) či vnitřní (např. poruchy prokrvení či výživy kůže). Často se při rozvoji rány kombinují. Kromě příčin vzniku rány ovlivňují její hojení četné lokální (např. hloubka, infekce nebo cizí tělesa v ráně) a celkové faktory (např. stáří a celkový zdravotní stav organismu, výživa).

       Rány lze dělit podle různých hledisek. Nejčastěji se na základně délky trvání rozlišují rána akutní a chronické. Akutní rány vznikají náhle ve zdravé tkáni a jsou především traumatické. Chronické vředy se často vyvíjí u infikovaných ran nebo na kůži změněné či špatně vyživované (např. při cukrovce, nádorovém onemocnění). Doba hojení chronických ran přesahuje šest týdnů.

Hojení ran

       Hojení ran je proces obnovování kontinuity a funkce tkáně po poranění. Poraněná tkáň se hojí buď částečnou nebo kompletní regenerací (obnovení původní struktury tkáně se zachováním všech jejich specifických funkcí) či reparací (poškozená tkáň je nahrazena nespecifickou spojovací tkání, která vytváří funkčně druhořadou jizvu). Dále lze hojení ran rozdělit na hojení primární u ran jejichž okraje jsou těšně u sebe a rána není infikovaná. A na hojení sekundární (nově tvořenou tkání) v případě ran, které jsou široké a kde došlo ke ztrátě tkáně či infekci.

       Normální proces hojení ran zahrnuje zástavu krvácení a tvorbu strupu, pod kterým následně dojde k rozvoji akutního zánětu, během něhož buňky imunitního systému vyčistí ránu od poškozené tkáně a všech cizorodých částic. Následuje intenzivní produkce kolagenu a novotvorba cév (tvorba tzv. granulační tkáně) a zarůstání povrchu rány kůží (epitalizace) s rozvojem jizvy.

       Narušení kůže s sebou nese mnohé komplikace. Proto je snaha její funkci po dobu hojení rány alespoň částečně nahradit a podpořit proces obnovy kůže. K tomu se využívají různé farmakologické prostředky (např. masti, gely) a vhodné krycí materiály. Jejich výběr závisí na aktuálním stavu rány a fází hojení, v níž se defekt právě nachází.

Klasická versus moderní léčba ran

       V rámci klasické léčby ran lze využít tradiční krycí materiály (např. gáza), které  nemají vlastní terapeutický účinek. Pro jejich nevýhodné vlastnosti (omezená savost, přilnutí k ráně, potřeba častějších převazů) se dnes již používají prakticky pouze k rychlému dočasnému překrytí rány, u drobných akutních ran, u nichž lze předpokládat primární hojení, nebo k překrytí či fixaci spodní vrstvy léčebného krytí. Klasická terapie zahrnuje také použití koupelí nebo obkladů, k nimž lze využít např. odvary z řepíku či heřmánku nebo mastí (např. antibiotiky, jodem).

       V současné době se stále více uplatňuje tzv. vlhká terapie. Tekutina, kterou rána vylučuje, obsahuje řadu látek podporujících hojení. Je proto snaha využít takové materiály, které by v ráně vlhké prostředí udržovaly. Potom dochází k ideálním podmínkám pro růst granulační tkáně a epitelizaci. Kromě samotného vlhkého prostředí v ráně zde moderní materiály také udržují konstantní teplotu, umožňují výměnu plynů, absorbují či odvádí nadbytečný sekret, chrání ránu před možnou infekcí a umožňují netraumatické převazy v delších časových intervalech. Některá vlhká krytí působí dokonce antisepticky a umožňují tzv. debridement (odstranění odumřelé tkáně u chronických ran např. působením enzymů).

       Vlhké hojení v porovnání s klasickou terapií prokazatelně zkracuje dobu hojení ran, snižuje četnost komplikací i ekonomické náklady. Pro pacienty i ošetřující zdravotníky je jeho použití snadnější a komfortnější než použití např. suché gázy. Vlhké hojení lze s úspěchem využít při hojení akutních (např. odřeniny, popáleniny, puchýře, operační rány) i chronických ran (např. bércové  vředy, proleženiny, tzv. diabetická noha).

       V rámci moderní léčby ran lze využít různé typy speciálních materiálů typy pěnových polyuretanových (propustná pro vodní páry a plyny, schopná absorbovat sekret z rány) nebo silikonových krytí, hydrogelů (průhledné materiály z polyuretanů s vysokým podílem vody schopné rehydratovat suché rány a zároveň absorbovat přebytečný sekret), hydrokoloidů (při kontaktu s tekutinou z rány vytváří gel), krytí s aktivním uhlím (absorbuje případný pach z rány), stříbrem (působí antibakteriální) nebo síťová krytí (textilní síťky impregnované nedráždivým masťovým základem, který brání jejich přilnutí k ráně).

Jak prakticky ošetřovat kožní poranění

       Následující řádky se týkají pouze ošetřování drobných povrchových kožních poranění. Léčba rozsáhlých, hlubokých, infikovaných nebo chronických ran patří vždy do rukou lékaře!

       Každé kožní poranění by mělo být nejprve důkladně vyčištěno - někdy postačí omýt čistou vodou nebo nedráždivým mýdlem, v případě vyššího rizika infekce je vhodná dezinfekce rány např. peroxidem vodíku, jodovou tinkturou, lihem, nebo některým z přípravků, které neštípou a jsou tak vhodné i pro malé děti.

       Drobné suché rány je dále vhodné nezakrývat a ponechat volně na vzduchu. Pokud rána uvolňuje sekret, lze ji překrýt vhodným hydrokoloidním nebo polyuretanovým krytím. Mírně secernující odřeniny postačí ošetřit antibakteriálním zásypem (např. Dermatol zásyp). Při ošetřování povrchových ran typu odřenin, lehkých popálenin a chirurgických ran lze s výhodou použít také mastná síťová krytí, kalciovou nebo měsíčkovou mast. Preventivně proti infekci působí mast s obsahem jodu (Batadine mast). Takto ošetřené rány lze bez obav z nežádoucího přilnutí k ráně překrýt náplastí nebo gázou a obvazem. Na špatně se hojící rány typu proleženin nebo bércových vředů lze po poradě s lékařem použít hydrogelová krytí. Stejný typ materiálu je ve formě náplastí dostupný také pro léčbu puchýřů. Vlastnosti podobné hydrogelům má přípravek  HemeGel, který se využívá k ošetřování téměř všech typů akutních i chronických ran. K ošetření již zhojených hypertrofických (vystouplých) jizev se výborně hodí krytí silikonová. Pro dosažení změkčení jizvy a změny jejího zabarvení je třeba je však používat dlouhodobě (několik měsíců).