Onemocnění jater

Játra, uložena v dutině břišní vpravo pod bránicí, jsou pro organismus naprosto nenahraditelným orgánem. Na druhou stranu, díky jejich schopnosti regenerace může člověk přežít i s méně než polovinou zdravé jaterní tkáně. Více informací zde.

Funkce jater

Játra se účastní metabolismu (látkové přeměny) všech základních živin - cukrů, tuků i bílkovin. Podílí se na udržování rovnovážné hladiny cukru v krvi, zpracování cholesterolu nebo tvorbě bílkovin důležitých např. pro krevní srážení. Mají význam v metabolismu některých hormonů, skladování např. vitaminů rozpustných v tucích či železa, krvetvorbě, regulaci tělesné teploty nebo imunitě. Zcela unikátní je detoxikační funkce jater, pro niž jsou vybavena množstvím specifických enzymů (látky umožňující v organismu průběh chemických reakcí). Dochází zde k přeměně jak látek přijatých z vnějšku (např. alkohol, léky), tak těch, které vznikly v lidském těle, ale už pro něj nejsou potřebné, nebo jsou dokonce toxické. A v neposlední řadě v játrech vzniká žluč umožňující trávení tuků ve střevech.

Onemocnění jater

I podle neúplného výčtu jaterních funkcí je zcela zřejmé, že jakékoliv onemocnění tohoto orgánu je považováno za závažné. Játra mohou být postižena zánětem, jehož příčinou jsou viry (např. virová hepatitida neboli žloutenka typu A-F, infekční mononukleóza) nebo autoimunitní procesy (tělo vytváří protilátky proti vlastním buňkám). Poměrně častá jsou toxická poškození jater. A to především nadměrnou konzumací alkoholu, otravou jedovatými houbami, chemikáliemi nebo některými léky (při jejich předávkování nebo nevhodném použití např. u rizikových osob). Specifickou skupinu onemocnění jater tvoří vrozené či získané poruchy související s výživou a metabolismem. Jedná se např. o jaterní steatózu (tzv. ztukovatění), kdy se v játrech hromadí tukové částice, nebo hemochromatózu způsobenou nadměrným ukládáním železa v játrech.

Velmi závažným poškozením jater je cirhóza, při které dochází k nevratným změnám jaterní tkáně (odumírání jaterních buněk, nadměrná tvorba vaziva v játrech). Její hlavní příčinou jsou chronická onemocnění jater (např. některé virové hepatitidy) a nadměrná konzumace alkoholu. Játra mohou být postižena také nezhoubným (např. cysty, adenomy) nebo zhoubným nádorovým onemocněním. Zhoubné nádory jater nezřídka souvisí právě s jejich poškozením cirhózou.

Projevy jaterních onemocnění

Postižení jater se může projevit širokou škálou příznaků - od lehkých, většinou nespecifických, které bývají často přehlédnuty, až po typické změny přítomné u závažných jaterních chorob.

Mezi nespecifické příznaky onemocnění jater patří únava, ztráta chuti k jídlu nebo různé poruchy zažívání (např. nevolnost, zvracení, říhání, nadýmání). Typičtější jsou již bolest v pravém podžebří nebo hmatné zvětšení jater. Asi nejznámějším projevem jaterních chorob je žloutenka, která však nemusí být vždy přítomna. Zahrnuje žluté zabarvení očního bělma, sliznic i kůže a často ji doprovází změny barvy moči (neobvykle tmavá) a stolice (neobvykle světlá). V těžkých stádiích jaterních onemocnění se dále objevují závažné projevy jako např. zvýšení krvácivosti, hromadění volné tekutiny v dutině břišní (ascites), poruchy vědomí nebo jícnové varixy. Dojít může až k úplnému selhání jater, které lze řešit pouze jejich transplantací.

Léčba jaterních onemocnění

Základem nefarmakologické léčby jaterních onemocnění jsou abstinence alkoholu a kvalitní játra šetřící dieta. Plná abstinence alkoholu může vést k částečnému ústupu i těžkých změn včetně jaterní cirhózy a jejích komplikací.

Dříve doporučovaná tzv. jaterní dieta s vysokým obsahem cukrů na úkor bílkovin a tuků již dnes nemá opodstatnění. Pacienti s jaterním onemocněním by měli přijímat pestrou stravu a řídit se především individuální tolerancí. Vhodné je pravidelné stravování v menších porcích. Většinou je třeba omezit tučné pomazánky, krémy, masa, vnitřnosti či vaječný žloutek. Opatrně lze do jídelníčku zařazovat máslo, rostlinné tuky, kysané mléčné výrobky a sýry (mimo aromatických) do 30% tuku. Tuky je třeba nepřepalovat, lépe je vyhýbat se smaženým nebo grilovaným pokrmům úplně. Pečivo je vhodné spíše starší, nekynuté. Tolerance zeleniny a ovoce je značně různorodá, pacienti obvykle dobře snáší např. mrkev, květák, špenát, jablka, mandarinky nebo meruňky. U pokročilejších chronických jaterních onemocnění je třeba omezovat příjem kuchyňské soli. Na místě je tedy vynechání uzenin, instantních pokrmů, konzerv či slaných pochutin. V těžších stádiích jaterních chorob (např. jaterní cirhóza) je třeba na základě aktuálního stavu a potřeb konkrétního pacienta specificky upravovat příjem tekutin, bílkovin, minerálů i vitaminů. Tato problematika tak již plně spadá do kompetencí lékaře a nutričního terapeuta.

V podpůrné léčbě jaterních onemocnění se používá zejména extrakt ze semen ostropestřce mariánského - silymarin a tzv. esenciální fosfolipidy, což jsou látky tukové povahy, které tvoří přirozenou součást všech buněčných membrán. Dané látky se řadí mezi tzv. hepatoprotektiva a i když jsou v praxi poměrně oblíbené, důkazy o jejich účinnosti z kvalitních klinických studií stále chybí. Proto je třeba brát je opravdu pouze jako léčbu doplňkovou. V pokročilejších stádiích jaterních onemocnění se potom v závislosti na přítomných komplikacích používají i další velmi specifická léčiva a postupy.

Základní pro zdraví našich jater je tedy střídmost v jídle i při konzumaci alkoholu. Důležité je také nepřehánět to s léky, což se týká i těch volně dostupných používaných např. v léčbě bolesti (např. paracetamol, ibuprofen). Prospěšná je také pravidelná kontrola jaterních funkcí v rámci preventivních prohlídek, aby bylo možné případné jaterní onemocnění odhalit včas a zabránit tak jeho dalšímu zhoršení vhodnými opatřeními. Před některými typy virových hepatitid nás chrání očkování.