Poruchy nálady

"Mám depku", řekl si jistě už nejednou v životě mnohý z nás. Ale pouhá krátce trvající nespokojenost nebo stav, kdy nás prostě nic nebaví, ještě rozhodně depresí nazývat nelze. Více informací zde.

Projevy deprese

Deprese je závažné psychické onemocnění, které významně ovlivňuje fungování člověka v běžném životě. Jedná se o poruchu nálady, jež trvá minimálně dva týdny a projevuje se neschopností prožívat radost, nadměrným pesimismem, ztrátou motivace a zájmu o blízké osoby, koníčky nebo běžné činnosti až apatií. Dochází také celkově k poruše vnímání a myšlení - depresivní pacient není schopen se rozhodovat, špatně se soustředí, zhoršuje se mu paměť, ztrácí sebevědomí, trpí pocity viny a myslí na sebevraždu. Tu v těžších případech také bohužel často páchá. Přítomny bývají nespecifické tělesné příznaky jako výrazná únava, nespavost, změny chuti k jídlu, poruchy v sexuální oblasti, různé bolesti nebo pocity tíže (např. končetin nebo na hrudi) či zácpa. Pacient sám většinou není schopen příznaky, které prožívá, jasně popsat.

Příčiny deprese

Příčiny vzniku deprese jsou jak vnitřní (geneticky podmíněné změny v určitých částech mozku, které vedou k nedostatku jednoho či více neurotransmiterů - látky, které slouží k přenášení vzruchů v nervové soustavě živočichů, např. dopamin, serotonin), tak vnější (působení stresu v běžném životě nebo při extrémních situacích, např. závažné onemocnění, úmrtí blízkého člověka). Sekundárně mohou depresi vyvolat i některá tělesná onemocnění jako např. snížená činnost štítné žlázy nebo nadledvin, cukrovka, roztroušená skleróza, Alzheimerova či Parkinsonova choroba, žloutenka nebo vysoký krevní tlak. Její vznik může souviset i s terapií určitými typy léčiv (např. kortikosteroidy, některá léčiva na vysoký krevní tlak). Deprese častěji postihuje ženy (s vyšším rizikem vzniku po porodu nebo v období klimakteria) a starší osoby.

Protipólem deprese je mánie, jejímž typickými projevy jsou výrazně nadnesená nálada, zrychlené myšlení i jednání, přívaly energie nebo snížená potřeba spánku. Dochází-li u pacienta ke střídání obou stavů, jedná se o tzv. bipolární poruchu.

Úzkost

Prožívat občas úzkost či strach je přirozené, jedná se o významné součásti pudu sebezáchovy. Pokud se ale úzkost objevuje často, nepramení z konkrétní situace, ale z neurčité, či dokonce nereálné hrozby, jedná se o psychické onemocnění. Postižený člověk již dopředu, aniž by nastal nějaký problém, pociťuje strach, je neklidný, může pociťovat závrať, bušení srdce, nevolnost, potit se nebo třást. Dané pocity mu znemožňují běžné fungování, vyhýbá se pro jiné osoby běžným situacím (např. kontaktu s jinými osobami - sociální fobie, zástupům lidí - agorafobie), kterých se zcela bez racionálního podkladu obává. Záchvat úzkosti mlže být i zcela nepředvídatelný, bez vazby na nějakou konkrétní situaci (panická porucha). Úzkost a deprese se mohou vyskytovat současně.

Léčba poruch nálady

Nejúčinnější léčbou deprese i úzkostných poruch je kombinace psychoterapie a podávání antidepresiv, případně dalších typů psychofarmak. Zjednodušeně řečeno, antidepresiva umožňují znovunastavení nervových přenosů v mozku. Jsou volena vždy podle převažujících projevů onemocnění, celkového zdravotního stavu pacienta a vlastností jednotlivých látek (např. možné nežádoucí účinky). Léčba deprese trvá v závislosti na tíži stavu většinou měsíce až roky a může být i celoživotní. při podávání antidepresiv je třeba vždy počítat s postupným nástupem účinku v průběhu 2-3 týdnů. Je-li dlouhodobá léčba antidepresivy ukončena, měla by být v případě většiny látek vysazována postupně. V současnosti nejpoužívanější antidepresiva (např. citalopram, sertralin, venlafaxin) jsou zatížena pouze mírnými nežádoucími účinky, které se objevují především na začátku terapie a postupně odezní. Jedná se především o lehké zažívací potíže (např. nevolnost, průjem), přechodné zhoršení úzkosti, únava nebo naopak nespavost či bolest hlavy.

Do doby nastoupení plného účinku antidepresiv lze v některých případech krátkodobě (většinou max. 2-3 týdny) podávat anxiolytika (látky působící při úzkosti, nervozitě nebo neklidu, např. diazepam, alprazolam, bromazepam), která pomohou pacientovi překlenout dané období. Často ale nejsou bohužel včas vysazena, pacient je užívá delší než doporučenou dobu a stává se na nich závislým. Mnohdy jsou anxiolytika také zbytečně předepisována např. seniorům, kteří mnohem hůře snášejí jejich nežádoucí účinky (např. únava, zmatenost, zácpa, vznik závislosti) a jejichž psychické či sociální potíže by bylo možné řešit vhodnějšími způsoby. Trpí-li depresivní pacient současně nespavostí, lze mu přechodně doporučit hypnotika (látky navozující spánek, např. zolpidem) nebo zvolit antidepresiva s prokazatelně pozitivním efektem na spánek (trazodon, mirtazapin).

Osoby užívající anxiolytika nebo antidepresiva by se měly vyvarovat konzumace alkoholu, který nejenže může potencovat případně nežádoucí účinky daných látek, ale také zhoršuje vlastní probíhající psychické onemocnění. Pro svůj určitý antidepresivní potenciál bývá často využívána třezalka. Ta by nikdy neměla být podávána současně s antidepresivy, protože jejich působení může nežádoucím způsobem ovlivnit. Není vhodné ji kombinovat např. ani s léčivy na snižování hladiny cholesterolu nebo warfarinem (lék na ředění krve). Z hlediska bylin, které lze vyzkoušet při lehkých poruchách nálady, stojí za zmínku chmel, mučenka, meduňka, kozlík či hloh. Ty se často v dostupných doplňcích stravy kombinují.

Závěrem

Správná diagnostika a léčba poruch nálady jsou poměrně složité a patří proto vždy do rukou odborníka. Lehčí psychické potíže pomůže vyřešit psycholog či praktický lékař, v těžších případech je na místě léčba u psychiatra. Pomoc odborníka by měl postižený člověk vyhledat vždy, když mu psychické potíže zasahují do osobního nebo pracovního života do té míry, že není schopen běžného fungování. Psychická onemocnění jsou v dnešní době stále ještě bohužel často podceňována a člověk navštěvující psychologa či psychiatra bývá hanlivě označován za "blázna". Je ale třeba si uvědomit, že poruchy nálady jsou závažné nemoci, které významně negativně ovlivňují život nejen osob, jež jimi trpí, ale také jejich blízkých - a jako k takovým k nim musí být přistupováno.